Saab jas 39 Gripen
18. 4. 2008
Saab JAS-39 Gripen
Koncem sedmdesátých letech si Švédsko, s vědomím zabezpečit
spolehlivou obranu, vytyčilo cíl pořídit si víceúčelový bojový letoun, který by
nahradil dosud používané stroje Draken a Viggen. Pro Švédskou společnost Saab to
představovalo pokračovat v bohatých tradicích výroby bojových letounů.
Dalším záměrem byla rovněž náhrada dosud používaných strojů Draken a Viggen jedním typem schopným plnit v základní konfiguraci stíhací, útočné i průzkumné úkoly (ve švédštině Jakt/Attack/Spanning - odtud zkratka JAS).
V roce 1982 švédská vláda definitivně zadala firmě SAAB zakázku na výrobu 5 prototypů a prvních 30 sériových strojů. Roll-out prvního prototypu se uskutečnil 26. dubna 1987 a 9. prosince 1988 s ním poprvé vzlétl zkušební pilot Stig Holmström.
Druhého února jej však postihla nehoda a byl zničen. Příčinou byly chyby v číslicovém řídícím systému. Další čtyři prototypy byly vyrobeny do konce roku 1991. Úvodní sériový stroj (č. 39.101) se poprvé odpoutal od země 10. září 1992 a společně se čtveřicí firemních prototypů pokračoval ve zkušebním programu. Druhý sériový
Gripen však měl také smůlu a 18. srpna 1993 havaroval. Důvodem byla velká citlivost řídící páky v důsledku špatně nastaveného řídícího systému. Během roku 1993 proto již skeptici volali po jeho úplném zastavení programu kvůli kritickým chybám, které se vyskytly v řídicím systému.
Nakonec se je podařilo ve spolupráci s americkou firmou Lockheed Martin vyřešit a vznikl vynikající letoun, který se stal zároveň prvním bojovým letounem čtvrté generace, jenž se dostal do operačního použití (stalo se tak v roce 1997, kdy první peruť leteckého křídla F7 v Satenäs dosáhla operační způsobilosti).
Dalším záměrem byla rovněž náhrada dosud používaných strojů Draken a Viggen jedním typem schopným plnit v základní konfiguraci stíhací, útočné i průzkumné úkoly (ve švédštině Jakt/Attack/Spanning - odtud zkratka JAS).
V roce 1982 švédská vláda definitivně zadala firmě SAAB zakázku na výrobu 5 prototypů a prvních 30 sériových strojů. Roll-out prvního prototypu se uskutečnil 26. dubna 1987 a 9. prosince 1988 s ním poprvé vzlétl zkušební pilot Stig Holmström.
Druhého února jej však postihla nehoda a byl zničen. Příčinou byly chyby v číslicovém řídícím systému. Další čtyři prototypy byly vyrobeny do konce roku 1991. Úvodní sériový stroj (č. 39.101) se poprvé odpoutal od země 10. září 1992 a společně se čtveřicí firemních prototypů pokračoval ve zkušebním programu. Druhý sériový
Gripen však měl také smůlu a 18. srpna 1993 havaroval. Důvodem byla velká citlivost řídící páky v důsledku špatně nastaveného řídícího systému. Během roku 1993 proto již skeptici volali po jeho úplném zastavení programu kvůli kritickým chybám, které se vyskytly v řídicím systému.
Nakonec se je podařilo ve spolupráci s americkou firmou Lockheed Martin vyřešit a vznikl vynikající letoun, který se stal zároveň prvním bojovým letounem čtvrté generace, jenž se dostal do operačního použití (stalo se tak v roce 1997, kdy první peruť leteckého křídla F7 v Satenäs dosáhla operační způsobilosti).
Malé Švédsko, počtem obyvatel téměř srovnatelné s Českou republikou, předvedlo celému světu, všem předním leteckým výrobním společnostem kvality svého vývojového a výrobního potenciálu. Gripen se vzhledem k minimálním pořizovacím a provozním nákladům nabízí jako vynikající řešení pro modernizaci vojenského letectva zejména malých států.
Určení
Určením Gripenu je odrazit útok protivníka a získání vzdušné převahy. Je navržen, aby měl tyto schopnosti jak nad zemí i nad mořem.Aerodynamika
Koncepce letounu vychází z klasické delta-koncepce
rozšířené o využití moderního prvku - kachních ploch. Letové charakteristiky
letounu jsou optimalizovány pro stíhací roli s důrazem na rychlost, akceleraci a
vysokou obratnost letounu. K tomu mu výrazně pomáhají právě pomocné kachní
řídící plochy. Ty v sobě sdružují několik funkcí: Při startu letounu odstraňují tzv. "delta efekt", který se u klasických delt bez kachních ploch projevuje prodloužením startovací dráhy. Při přitažení při rozjezdu jsou elevony klasické delty vychýleny nahoru (viz obr. vlevo) pro vyvolání klopivého momentu vzhůru a tím zvýšení úhlu náběhu křídla. Zároveň však celkovým zakřivením profilu nahoru snižují vztlak celého křídla. Tento efekt vynucuje použití mnohem vyššího úhlu náběhu a rychlosti pro odlepení letounu s klasickou deltou od země. U kachní koncepce je tomu jinak. Elevony delty jsou ve funkci "vztlakových klapek" vychýleny naopak dolů a klopivý moment pro zvýšení úhlu náběhu celého křídla je vyvolán právě kachní plochou. Proto se Gripen pyšní nejkratší vzletovou dráhou ze všech letounů s deltakřídlem. Podobný efekt je použit i při přistání.
Po přistání letounu jsou po doteku kol se zemí kachní plochy sklopeny do téměř vertikální polohy, takže spolu s bočními brzdícími štíty před výstupní tryskou fungují jako velmi účinné aerodynamické brzdy. Zároveň spolu s elevony vychýlenými vzhůru zvyšují přítlak celého letounu k zemi, takže zvyšují i účinnost klasických brzd podvozku. Gripen může operovat z ploch o velikosti pouhých 17x800m, proto koncepce švédského letectva vychází z využití dálničních úseků jako "provizorních letišť" pro dozbrojení a dotankování letounů. K tomu stačí čas 10 minut a obsluha ve složení 5 středně vyškolených vojáků a 1 důstojník.
Při běžném letu kachny doplňují řízení elevony delty, souhlasnými výchylkami jako výškovka (klopení) a diferencovanými výchylkami jako křidélka (klonění). Při letu na vysokých úhlech náběhu zvyšují podélnou stabilitu a manévrovatelnost letounu a eliminují ve spojení s elektronickým systémem řízení další nectnost delty, náchylnost na přetažení. Řízení letounu je díky tomu snadnější a přitom bezpečnější než u předchozích typů letounů.
Letoun má jednu svislou ocasní plochu a po stranách umístěné přívody vzduchu do motoru. Podvozek je uzpůsoben pro vzlety a přistání na úsecích dálnic i na nouzových travnatých drahách. Uvádí se, že Gripenu stačí k přistání rovná plocha o délce 800 metrů a šířce 14 metrů. (To spolu s nízkými nároky na údržbu a provádění meziletových úkonů umožňuje použití taktiky tzv. rozptýleného letectva, např. v případě zničení mateřského letiště.)