F-14 Tomcat
Grumman F-14 Tomcat
Vývoj letounu F-14 začal krátce po krachu programu přestavby typu F-111B pro potřeby námořního letectva, ani tento typ ale nebyl bez problémů. Přetrvávající potíže s pohonnými jednotkami způsobily vzrůst finančních nákladů (což se stalo jedním z důvodů pro vývoj levnějšího typu F/A-18), nepříjemná byla také poměrně vysoká nehodovost. Navzdory těmto problémům se F-14 Tomcat stal ve své době vůbec nejvýkonnějším přepadovým stíhacím letounem světa. Vývoj typu F-14 značně narušila v prosinci 1970 katastrofa prvního prototypu. Do služby se dostal o necelé dva roky později u jednotky VF-125, první operační cestu na palubě USS Enterprise podnikl v září 1974 ve výzbroji VF-1 a VF-2. V roli nejvýznamějšího námořního bojového letounu určeného k obraně vlastního loďstva vystřídal F-14 legendární typ F-4 Phantom II. Celkem bylo americkému námořnictvu dodáno 478 strojů F-14A, 32 z nich bylo přestavěno na F-14B, 18 pak na F-14D, jichž bylo nově vyrobeno ještě 37. Okolo 80 strojů F-14B/D zůstává ve službě na letadlových lodích, další jsou uloženy v rezervě. Letouny F-14 budou brzy (2006) kompletně staženy ze služby a plně je nahradí stroje F/A-18E/F Hornet. Prvními akcemi Tomcatů bylo hlídkování a ochrana letadlových lodí ještě během posledních měsíců války ve Vietnamu. V roce 1981 se F-14 vítězně střetly s lybijskými Su-22M a následně v oblasti sloužily jako ochrana letounů bombardujících základny teroristů a vojenská zařízení v Lybii. Roku 1991 nemohly Tomcaty chybět při operacích proti Iráku a samozřejmě ani při posledních dvou amerických válkách v Afghánistánu (2001-2) a opět v Iráku (2003).
technický popis
F-14 má měnitelnou geometrii křídla v rozsahu od 20° při vzletu, přistání a pomalých rychlostech, do 68° při vysokých rychlostech a manévrování. Pohon této verze zajišťují dva motory TF30-P-412A (příp. TF30-P-414A) každý s tahem 92,8 kN. Naváděcím letounem Tomcatů je E-2C Hawkeye, který může navigovat až 30 bojových letadel najednou. Každý F-14 může sledovat šest různých cílů ve vzdálenosti přes 150 km. Letoun má čtyři druhy zbraní: palubní kanon, PLŘS krátkého dosahu AIM-9 Sidewinder, PLŘS středního dosahu AIM-7 Sparrow a PLŘS dalekého dosahu AIM-54 Phoenix. Jedinečnou zbraní jsou právě ŘS Phoenix, které mají dolet přes 180 km a nejsou ve výzbroji žádného jiného letounu. Výstroj zahrnuje zařízení pro vizuální identifikaci, taktický průzkumný systém (TARPS - Tac Air Recon Pod System), optické přístroje a infračervené čidlo.
Výzbroj
Pevnou výzbroj tvoří šestihlavňový kanon M61A1se zásobou 675 nábojů, přídavná se zavěšuje na 4 podkřídlové a 5 podtrupových závěsníků. Ke vzdušnému boji je využíváno 6 PLŘS AIM-54 Phoenix